Po Turíně mě nějak opustila motivace. Ta běžecká, ale hlavně ta psací. Co taky psát, když to nejde, že? :)
V Kladně jsem závod vzdal ještě předtím, než začal. Sešlo se víc lidí, než jsem čekal, a předem jsem si odhadnul, že budu nejlíp pátý. A opět jsem přepálil začátek. A hlava to nedala, což bylo jasné už předem. Nějak se mi z toho běhu vytratila radost, a zabalil jsem to po 73 kilometrech. Na takhle dlouhých tratích nelze myslet na výsledky, ale na výkon, který je třeba odvést.
STRC maraton Krkonoše 2015. 47 kilometrů se skoro 3.000 nastoupanými metry. Sjezdovky na konci závodu mě zdržely víc než hodinu. Předběhlo mě snad sto lidí, a já jsem si každých deset metrů sedal, aby mi nepraskly achilovky. Neskutečný masakr, který má s mými představami o běhu pramálo společného.
O týden později ale zjišťuji, že na Lužických sedmistovkách se mi běží úplně krásně. Sjezdovkové trápení z minulého týdne mi pomohlo k druhému místu na tomto dvoudenním závodě. A samozřejmě také to, že Dan Orálek chyběl :)
No a nedokončená Pražská stovka. Skončil jsem v Berouně po noční části, zlobilo mě koleno a natažený stehenní sval. Ale stejně to je hlavně o hlavě, říkal jsem si, když už ta sezóna za nic nestojí, tak že to bude symbolické zakončení :) A rozhodl jsem se, že příští rok přestanu řešit výkony a začnu zase běhat pro radost. A že si naplánuju sezónu jinak. Nějakou pěknou 24hodinovku. A něco fakt velkýho. Co třeba ... Spartathlon?!
